V Ostravě, v sídle týmu Fesh Fesh a zároveň v sídle společnosti Ostra Group, se potkáváme s Tomášem Vrátným, šéfem týmu Fesh Fesh, závodníkem a také šéfem holdingu Ostra Group, po jeho návratu z Rallye Dakar. Tomáši, jsme zpátky 3. den, cesta byla dlouhá, ale radostná, že jsme v pořádku nejdříve leteckým speciálem, a pak autobusovým speciálem, z pražského letiště Václava Havla sem do Ostravy. Jak jsi se za ty tři dny aklimatizoval?

Tak musím říct, že na aklimatizaci moc nebyl čas, mám pracovní povinnosti… Jak jsi řekl, v osm ráno nás dovezl autobus „Čmeláček“ (z denního stacionáře Čmeláček, pozn. red.), a musím tímto poděkovat Radimovi Kalvododvi za to, že se o nás hezky postaral a dovezl nás jak na letiště, tak i zpět. Ostrava byla při této cestě poslední destinací, stáli jsme cestou v Brně, Olomouci, Kopřivnici, takže se se podařilo dorazit až v osm ráno.  A to je i důvod mé neúčasti v posledním dakarském studiu na stanici Nova Action, kam jsem byl druhý den zván, ale z Ostravy bylo trochu složité se zase vracet zpátky do Prahy. Takže dnes první podakarský rozhovor s tebou, Martine. Poté, co jsme přijeli, tak jsem měl asi 3 hodiny na to, dát se trochu dohromady, protože v 11.00 už jsem byl tady v práci a začalo se to na mě tak trochu valit, i když jen trochu, protože kolegové znají ten rytmus po návratu a servírují pracovní záležitosti postupně. Volí tzv. strategii vařené žáby – aby jim žába z hrnce nevyskočila, tak tu vodu ohřívají postupně… No a dnes, po třech dnech už je tu spousta rozpracovaných věcí. Dakar byl strašně dlouhý a chybět ve firmě 21 dní je pro mě strašně moc. V rodinách je to také dlouho, ale v zaměstnání je to opravdu hodně, je jako se vrátit z hodně dlouhé dovolené.

Teď se dostáváme k tvojí trojroli – závodník, šéf týmu a majitel skupiny firem. Jakým způsobem to jde dohromady? Jak to zvládáš? 

Nejsem určitě žádný superman, ale snažím se s tím pracovat. Všechno je to o lidech, o týmové práci, které jsem zastáncem. Na rallye je role týmového šéfa čím dál menší, protože tam mám Sujita Dase, což je hlavní týmový manažer a snažím se co nejvíc dávat na něj. I přes to je samozřejmě pár věcí, které je potřeba během závodů kriticky řešit.  Roli závodníka, tu bohužel šidím nejvíc. Příprava i technika, se kterou jezdím, by asi měla vypadat trochu jinak. Mé ambice jsou ale v tomto směru trochu potlačené. Jako majitel týmu ctím klientský přístup vůči „mým zákazníkům“, kteří si od nás pronajímají techniku, a kterým poskytujeme naše zázemí. Ti mají přednost. Jednu roli jsi nejmenoval, protože pořád jsem taťka, mám dvě dcery, a i když jsou to už slečny a moc mě nepotřebují, přesto je fajn, když se doma potkáme, řekneme si ahoj a svěříme si pár zážitků. A pak je tady samozřejmě manželka a tu rodinnou roli, která by asi měl být nad tím vším, tu prostě šidím asi nejvíc. Být pryč 21 dní je prostě dlouho, i když si na to rodina už zvykla… No a nejsložitější je ta firemní role. Tady je to ale také o týmové práci. Mám zde úzký tým cca 20 lidí, kteří řídí všechny firemní procesy. S nimi se potkávám nejčastěji a jsou dost zkušení, aby to tu beze mě ty tři týdny zvládli. Myslím, doufám, že se tu nic vážného nestalo…

Tomáši, já tě řadím do kategorie tzv. gentleman riders, což jsou závodníci, většinou businessmani, kteří to berou jako zábavu. Na druhou stranu se mi ale líbilo, jak jsi zmínil že tvoje závodnická role je trochu upozaděná vůči závodnickým kolegům z týmu Fesh Fesh. Plánuješ do budoucna tuto roli podpořit? Chceš v přípravě nebo v celkovém nastavení udělat změnu nebo v tom chceš takto pokračovat?

Klíčovým slovem je tady asi rovnováha. Když si popisujeme moje role, tak bych chtěl najít optimální rovnováhu. I když pořád dávám důraz na styl závodění „gentleman rider“, tak i přes to mám nějaké sportovní ambice. Pořád je to sport a člověk che být nejlepší. Tím, že je to „gentleman“, tak si ale uvědomuje, co ho to stojí a co mu to přináší, a dokáže si vyhodnotit, že když tomu nedává 100%, tak nemůže chtít 100% výsledek. Ale i pro takové jezdce je zde místo. Uvědomují si, kam patří, ale občas vyskočí z té racionálně postavené pozice do emocí, se kterými najednou chtějí zajet dobře etapu, získat dobré celkové umístění. Tuto ambici mám pořád. A v okamžiku, kdy budu mít dobré auto, kolem sebe dobrý tým, tak vůči nim nastoupí určitá míra zodpovědnosti, protože celý ten tým profíků, mechaniků, fyzioterapeutů – všichni ten sportovní výsledek chtějí. Pokud tady ten tlak týmu bude, bude k dispozici kvalitní technika, tak pak budu muset věnovat více přípravě. Když to řeknu blbě, ten pedál umí sešlápnout každý, ale je to o těch emocích a o té přípravě, která se tomu dá, a pak se ten plyn dá sešlápnout a porvat se o ty přední místa. 

Každopádně, letošní Dakar byl pro tým Fesh Fesh velmi úspěšný. Celková 9. pozice v kamionech, a navíc jako bonus poslední etapové vítězství Paskevičiuse. To asi nikdo nečekal…

To bylo hrozně fajn a já jsem mu to hrozně přál. Jsem za to moc rád a těší  mě to víc, než kdybych tu etapu vyhrál sám. Protože Vaidotas ty poslední etapy v dunách hrozně pomáhal. Byl jsem daleko klidnější, když jsem viděl, že jedeme ve dvou a že když se něco stane, tak nás na to bude šest, a ne jen tři. Pro obě posádky to bylo úžasné zklidnění. To jsem zažil poprvé v životě, kdy klient byl ochoten toto podstoupil. Takže to poslední vítězství si určitě zasloužil a byla to pro něj fantastická odměna. Nad tím vším  je samozřejmě to, že on to umí a má na to, aby vyhrával. Co se týká mého výsledku, já se nad tím moc nezamýšlím, protože je tam samozřejmě ten aspekt, že tam nebyli Bělorusové a Rusové. To je jedna věc. Druhá věc je ta, že jsem na takový výsledek ani nejel. Věděl jsem, na co mám já, na co má auto. Takže top 10 a 9. místo je určitě fajn. Na druhou stranu, byli jsme před tím i osmí, celou dobu jsme šli postupně nahoru, a pak jsme spadli na devátou pozici. To mě vlastně trochu mrzelo. Ale nechci být zpovykaný. Kdyby mi někdo nabídl 9. příčku na začátku, tak bych ji bral všemi deseti.

Když jsi zmínil Kamazy a Mazy, já je beru jako úplně jinou kategorii a i ostatní komentátoři jsou v tomto zajedno. Ryze tovární týmy s astronomickými rozpočty by teoreticky měli mít svoji kategorii a nedával bych je do jednoho pytle s ostatními…

Já jsem trochu jiného názoru. Jsou to sice tovární týmy, ale Audi je také tovární tým, také s velkým rozpočtem. A neskončil zrovna úspěšně. Takže ono to není jen o těch rozpočtech. Ten sport je potřeba se naučit. Rusi se to učili 21 let a učili se to systematicky. Není to jen o penězích. Je to o přístupu, profesionalitě Je to tom, že ti kluci umí a najezdí ročně desítky tisíc kilometrů. Najezdí to s deseti auty, takže máte stovky tisíc kilometrů. A z toho získáte obrovské množství dat a samozřejmě spoustu dřiny. Nikdo z nás to takto nedělá. To je potřeba si uvědomit, že to není jen o penězích, ale o přístupu, profesionalitě a dřině. Kdyby dnes chtěla kterákoliv automobilka s náklaďákem obsadit první čtyři místa, tak to určitě nebude mít jednoduché. 

Tomáši, máme za sebou Dakar a nejbližší soutěž světového poháru, kterého se účastníš, je Abu Dhabi Desert Challenge. Jede 25. února. Bude se váš tým účastnit?

My jsme průběžně třetí, Martin Macík je druhý a vítěz Dakaru Van Kasteren celkové pořadí světového šampionátu vede. Manažeři týmů, které se světového šampionátu v kategorii kamionů účastní, se u „zeleného stolu“ dohodli, že rallye v Abu Dhabi nepojedou. Technika dostala na Dakaru hrozně zabrat a poslat ji rovnou do Abu Dhabi, poslat zvlášť náhradní díly a mechaniky, kteří by to na místě dali dohromady, by bylo opravdu hodně náročné. Dáme si oddych, dáme dohromady naše speciály a rozdáme si to všichni v závěrečném podniku šampionátu v Maroku v říjnu. Naše myšlenky se točí kolem nového auta, které jsme nestihli na Dakar. Bylo by fajn ho tam mít. 

Tomáši, děkuji, mohli bychom to uzavřít přáním pěkného nového závodnického roku.

Děkuji za to, naši fanouškům přeji, ať se jim v roce 2023 daří. 23 je moje šťastné číslo, věřím, že přinese štěstí i vám a pojďme si k tomu držet palce, budeme to potřebovat. Díky!